HOUBOVÁ PROCHÁZKA VU3V

Pan Václav Matějka – autor následujícího textu – provedl naše studenty Virtuální univerzity třetího věku (VU3V) naprosto nevirtuálně lesem v okolí Vamberka. Výsledek této vycházky si můžete prohlédnout ve fotogalerii na našem facebooku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Úvodem setkání na točně autobusu v Merklovicích si účastníci vyslechli názor na až nekritické používání „určovacích“ aplikací na houby. Možná tato skutečnost je jedním z důvodů současného vysokého počtu otrav houbami – podle nějakého zdroje jich je na 600 případů od začátku roku. Několik účastníků mělo tyto aplikace s sebou, proto jsme je vyzkoušeli na více druzích hub. Někdy skutečná houba byla uvedena mezi třemi navrhovanými variantami, málokdy na 1. místě. U jiných druhů se skutečná houba nenalézala ani mezi pěti návrhy. Spolehlivost takových aplikací pro určení houby, především její jedlosti, je dost sporná a z praktického hlediska i nebezpečná.

Výklad k jednotlivým houbám jsme započali hned u výchozího bodu zamýšlené trasy, tedy hned u točny:

  • Muchomůrka růžovka: zopakovali jsme si základní určovací znaky této jedlé a oblíbené houby
  • Václavka hlíznatá: jedlý druh, vázaný na dřevo listnatých stromů, zdůrazněna delší tepelná úprava – 30 minut
  • Čechratka podvinutá: ve starých atlasech běžně jedlá houba, válečná generace na ní přežila podle vyprávění válku, v dnešním pojetí podezřelá až jedovatá houba, způsobující po překročení prahové hranice prudkou alergickou reakci, která může končit smrtí
  • Muchomůrka citronová: často zaměňovaná za muchomůrku zelenou, nicméně jde o jedovatou houbu, obsahující ropuší jed bufotenin, způsobující žaludeční otravy, ale i srdeční problémy.
  • Muchomůrka červená: v poslední době se šíří informace o macerování této houby v lihu (popř. v Alpě) a pak používání přípravku na mazání kloubů.
  • Holubinka Quéletova: drobný druh ze smrčin, s fialovým kloboukem a fialovým třeněm, silně palčivá
  • Holubinka jízlivá: střední holubinka pod borovicemi, silně palčivá, a to tak, že minimálně na dvě hodiny znemožní jakékoliv ochutnávání holubinek, protože po ní bude doslova brnět jazyk. HOLUBINKY JSOU JEDINÝ ROD HUB, KDE JEDLOST NĚKTERÝCH DRUHŮ LZE ZJISTIT OCHUTNÁNÍM LUPENŮ! U žádného jiného rodu toto pravidlo neplatí!
  • Bělochoroš pýchavkovitý: zajímavá houbička, připomínající plyšovou hračku
  • Hřib kovář: Jeden z modrajících hřibů, u jedněch houbařů oblíbený, kvalitní hřib, u druhých obávaná houba vzhledem k „jedovatému“ modrání dužniny, což je jen oxidační reakce, která po odeznění zmizí. Zdůrazněna delší tepelná úprava – 25 minut.
  • Čirůvka žlutohnědá – druh vázaný na břízu v listnatých, smíšených nebo jehličnatých lesích, jedovatá
  • Šedopórka osmahlá: chorošovitá houba rostoucí na mrtvém dřevu
  • Trámovka plotní: chorošovitá houba rostoucí na dřevu jehličnatých stromů, hlavně pak na opracovaném a nedostatečně ošetřeném dřevu. Upozorněno na výskyt plodnic na dřevu konstrukcí altánů, plotů, dřevěných mostů a zábradlí – povrch dřeva se zdá normální, ale uvnitř je dřevo přeměněno na prach a konstrukce ztrácí stabilitu.
  • Penízovka kuželovitá: jedlá houba, rostoucí pozdě na podzim
  • Hřib hnědý: běžný jedlý hřib, mající kvůli oblibě mnoho krajových, regionálních a lidových názvů: panský hřib, pančák, slaďák, podhříbek, půlhříbek, poddoubák, podborovák atd.
  • Bedla Konradova: Jedlá houba, jakýsi menší dvojník bedly vysoké. Nemění barvu dužniny na poranění, má tygrovaný třen a dvojitý prsten ve tvaru okruží. Upozorněno na červenající bedly s hladkým třeněm a dvojitým prstenem. Podle posledních výzkumů je tento okruh podezřelý z hlediska konzumace.
  • Ryzec smrkový: jeden jedlý druh ze skupiny ryzců, které pouštějí oranžové nebo mrkvově červené mléko (latex). Vysvětleno, že tato skupina je bezpečně jedlá. Ostatní ryzce mají mléko jiné barvy (většinou bílé, u některých druhů dochází k zabarvení bílého mléka do jiných barev).
  • Pavučince: Je to rozsáhlý rod, čítající podle některých zdrojů až 2000 druhů (Francouzi uvádějí až 4000 druhů). Rozděluje se do několika podrodů a skupin. Pavučince jsou houby, které v mladém stádiu mají lupeny zakryty jakousi spletí vláken (pavučinkou), která se později odtrhne od okraje klobouku a zanechá na třeni někdy zřetelný, jindy sotva poznatelný vláknitý pásek, většinou zabarvený zralými výtrusy do hněda. Některé druhy nebo skupiny pavučinců jsou jedovaté, přičemž otrava se projeví třeba po 10 až 30 dnech, kdy se nějaké zdravotní problémy nedávají většinou do souvislosti s nějakým jídlem v minulosti. Pavučince jsou obtížné pro určování i pro odborníky a specialisty na tento komplikovaný rod. Proto nelze v žádném případě doporučovat i jedlé druhy, jejichž určení je složité, ke konzumaci.
  • Václavka smrková: Osídlila téměř všechny pařezy po vykácených stromech. Použitelná v kuchyni pro všechno možné způsoby zpracování včetně sušení. Zdůrazněna delší tepelná úprava – 30 minut.
  • Hřib žlutomasý: běžný druh z okruhu tak zvaných „babek“
  • Při posezení u studánky u sv. Prokopa jsme uzavřeli setkání dvěma pokusy:
    • vyzkoušeny čpavkové páry pro spolehlivé rozlišení holubinky Quéletovy (negativní reakce na lupenech) od holubinky jízlivé (červená reakce na lupenech)
    • na základě podélného řezu plodnicí „babky“ potvrzeno podle tabulky určení na hřib žlutomasý

Od točny až ke studánce jsme urazili nějakých 800 metrů s převýšením 60 m. Potom jsme již nabrali kurz směrem domů.